Koupil jsem si Galanta ze dvou důvodů a to, že potřebuji jezdit do práce cca 6km a hlavně proto, že se mi Galant staršně líbí už pár let. Až po přečtení této diskuse jsem se vlastně dověděl, proč mám vždy divný pocit, když zamikám auto a vzdaluji se. Odedneška své auto budu i zdarvit. Zatím sem se s ním jen seznamoval. Hned po koupi to chtělo dva nějaké čepy, tedy dnes už vím, že čep řízení a čep ramene. V pravém kole to rachtá podle rychlosti a když to kámoš zvedl na hever, tak říkal, že je tam nějaká vůle ale nic kromě kola samotného už se nehýbe, tak sme to typli na ložisko. Tísícovka je pro mě dost peněz, tak nejnutnější opravy budou podle priorit. Už se těším, až si rozhasím motor těma šroubečkama, ale zatím nusím jezdit každý den.
Mitsi + spol. jste fakt machři. Pro mě je to jako učit se chodit. Umím tak akorát utřít prach s palubky a haubnu už se otevřel 2x. Kolikrát upadnu nevím, ale mít při sobě takové rádce jako jste vy, tak to mě je hned lehčeji u srdce. Když sem pročítal fórum, tak někdo něco napsal o psychotestech na Mitsubishi a myslím, že já bych neprošel a koupil si tu Fábku, ale touha je silnější něž rozum a tak mě prosím hned po první pitomosti nezabte.